Z paluby sanitky pod hladinu: Jak jsem objevil kouzlo potápění

Patnáct let jsem jezdil jako záchranář. Myslel jsem, že znám adrenalin, stres, ale i tu neuvěřitelnou radost, když někomu pomůžete. Jenže pak přišel jeden výjezd k vodě, který všechno změnil. Topící se kluk, potápěč, který ho zachránil ještě před naším příjezdem, a já, co jen zíral, jak profesionálně to zvládl. Ten večer jsem si řekl - tohle se chci naučit.

První kroky do neznáma

Jako záchranář jsem byl zvyklý mít věci pod kontrolou. Plán A, plán B, vždycky vědět, co dělat. Ale když jsem se poprvé ponořil pod hladinu, bylo to jiné. Ten pocit beztíže, ten klid... úplný opak toho, co jsem znal ze služeb. A musím říct, že jsem se do toho okamžitě zamiloval.

První kurz potápění jsem dělal u Milana. Vysloužilý armádní potápěč, který vás nejdřív naučí přežít, a teprve pak si užívat. Přesně můj styl. Na první lekci přinesl resuscitační model a řekl: "Ty seš záchranář, tak mi ukaž, jak bys řešil tohle a tohle." Strávili jsme dvě hodiny jen rozebíráním krizových situací. A pak mi řekl něco, co si pamatuju dodnes: "Pod vodou nejsi superman. Jsi host v cizím prostředí. A jako každý dobrý host musíš znát pravidla."

Jiný pohled na bezpečnost

Za ta léta v sanitce jsem viděl spoustu průšvihů. Proto jsem měl od začátku jiný přístup k bezpečnosti než většina začátečníků. Zatímco ostatní v kurzu řešili, jak vypadají v neoprenu, já počítal minuty dekomprese a studoval fyziologii potápění.

Milan to chápal. Jednou mi řekl: "Víš, v čem je rozdíl mezi dobrou a špatnou nehodou? V prevenci. Devadesát procent problémů při potápění vznikne dřív, než se ponoříš." A měl pravdu. Jako záchranář jsem viděl následky, jako potápěč jsem se naučil jim předcházet.

Výstroj: Když na tom závisí život

První věc, kterou mě naučili v záchranářském kurzu, byla "Tvoje výstroj je tvůj život." To samé platí při potápění. Vzpomínám si, jak jsem týden zkoumal různé značky, než jsem si pořídil první regulátor. Nakonec jsem se rozhodl pro Sopras - italskou firmu s tradicí od roku 1995. Jejich věci nejsou nejlevnější, ale když jde o dýchání pod vodou, nechcete kompromisy.

Pamatuju si ten moment, když jsem poprvé testoval regulátor v bazénu. Ležel jsem na dně a jen dýchal. Počítal nádechy, výdechy, sledoval, jak pracuje při různých polohách. Ostatní se mi smáli, že jsem puntičkář. Ale když máte v záchrance zažité, že každá sekunda se počítá, prostě chcete mít jistotu.

Učení nikdy nekončí

Jednou mi jeden zkušený potápěč řekl: "Nejlepší potápěči jsou ti, kteří se pořád cítí jako začátečníci." Nejdřív jsem to nechápal. Ale čím víc se potápím, tím víc tomu rozumím. Každý ponor je škola. Každá lokalita vás naučí něco nového.

Pamatuju si svůj první "záchranný ponor" v kurzu. Myslel jsem si, že s mou praxí to bude hračka. No, nebyla. Pod vodou je všechno jiné. Nemůžete křičet pokyny, musíte komunikovat rukama. Nemáte pevnou zem pod nohama. A hlavně - máte omezený čas a vzduch.

Nezapomenutelné momenty

Za ty roky jsem zažil věci, které by se nevešly ani do knihy. Třeba ten ponor v lomu, kdy jsme našli ztracenou kameru nějakého svatebčana. Nebo když jsme pomáhali biologům značkovat sumce. Ale nejvíc si vážím těch "obyčejných" ponorů, kdy můžu předat své zkušenosti začátečníkům.

Minulý měsíc jsem měl v kurzu kluka, který se bál vody. Klasický příběh - jako dítě se málem utopil. Sedli jsme si před bazénem a já mu vyprávěl o všech bezpečnostních systémech, které máme. O tom, jak funguje výstroj, o záložních systémech, o buddy systému. A pak jsem mu řekl: "Víš, co je nejbezpečnější na potápění? Že se můžeš kdykoliv vrátit. Žádná prestiž, žádné ego. Bezpečnost je první."

Co jsem se naučil

Potápění mi dalo nový pohled na záchranařinu. V práci jsem se naučil být rychlý, rozhodný, akční. Pod vodou jsem se naučil zpomalit. Přemýšlet. Plánovat. A hlavně - věřit svému buddy partnerovi.

Je to jako s první pomocí - nejlepší záchranná akce je ta, které předejdete. Proto se tolik věnuju prevenci a výuce. Když vidím začátečníka, který panikaří, vzpomenu si na sebe v sanitce při prvních výjezdech. Ten stres, ta nejistota... ale taky ta radost, když se něco povede.

Rady pro začátečníky

Prevence je základ Většině problémů pod vodou se dá předejít dobrou přípravou. Kontrolujte výstroj, plánujte ponory, poslouchejte své tělo. A hlavně - nebojte se říct "ne", když se na něco necítíte.

Najděte si správného učitele Dobrý instruktor není ten, kdo vás naučí co nejrychleji splnit testy. Je to někdo, kdo vám předá respekt k vodě a naučí vás přežít, když se něco pokazí.

Investujte do výstroje Není třeba kupovat všechno najednou, ale na čem nešetřit je výstroj, která vás drží naživu - regulátor, BCD, počítač. Je to jako s padákem - chcete něco, na co se můžete spolehnout.

A co dál?

Dneska učím potápění a zároveň pracuju jako instruktor první pomoci. Tyhle dva světy se perfektně doplňují. Když učím záchranáře o tonutí, můžu jim říct, jak to vypadá pod hladinou. A když učím potápěče první pomoc, přesně vím, čeho se nejvíc bojí.

A víte, co je na tom nejlepší? Že i po letech mě každý ponor něco naučí. Každý student mi ukáže nový pohled na věc. A každý záchranářský výjezd mi připomene, proč je tak důležité dělat věci pořádně.

Můj vzkaz pro vás

Jestli přemýšlíte o potápění, běžte do toho. Ne kvůli adrenalinu nebo fotkám na Instagram. Ale proto, že vás to naučí respektovat vodu, spoléhat na parťáky a hlavně - poznat sami sebe.

A pamatujte - pod vodou není místo pro ego nebo unáhlená rozhodnutí. Je to místo, kde se učíte být lepším člověkem. Kde každá chyba může mít následky, ale kde každý úspěch stojí za to.

P.S.: Jestli se chcete naučit potápět bezpečně a zodpovědně, ozvěte se. Rád se podělím o své zkušenosti. Protože bezpečný potápěč je šťastný potápěč. A o to jde především.

Publikováno: 05. 02. 2025

Kategorie: Osobní rozvoj