Komu stačí jednoduchý manuál značky a kdy je málo

Logo na vizitce vypadá jinak než na webu a na fakturách se objevuje třetí verze. Tak vypadá firma bez pravidel, i když produkty má skvělé. Manuál značky tento chaos řeší na jedné až dvou stránkách. Přesto se kolem něj drží představy, že jde o věc velkých korporací, grafiků nebo dalších nákladů. Podívejte se na šest omylů a na to, co platí doopravdy.

Omyl: manuál je věc korporací

Manuál značky je stručný dokument o tom, jak firma vypadá a mluví. Nemusí mít sto stran. U živnostníka stačí jedna až dvě stránky. Důležité je, aby se podle něj dalo pracovat.

Přínos se ukáže ve chvíli, kdy se na materiálech podílí víc lidí. Grafik, kolegyně, tiskárna i dodavatel reklamních předmětů dostanou stejné zadání. Bez manuálu každý vybírá po svém. Výsledek působí nesourodě.

Menší firma vydělá hlavně čas. Nové materiály vznikají rychleji, protože odpadají dohady. Nový kolega ví, co smí. Zakázky se vracejí z tiskárny na první pokus správně.

Omyl: logo je celá identita

Logo je jen jedna součást. K identitě patří barvy, písmo, fotografie, styl psaní i ikony. Zákazník pozná firmu často podle barev dřív než podle znaku. Proto manuál popisuje všechny prvky.

Logo samotné potřebuje varianty: barevnou, černobílou, na tmavém pozadí, čtvercovou a širokou verzi. Zapište minimální velikost a ochranný prostor kolem znaku. Vizitka a profilová fotka na sítích mají různé nároky. Každé použití pak zná své pravidlo.

Soubory ukládejte ve vektorovém formátu a v rastrovém pro web. Vektorový zvětšíte bez ztráty ostrosti. Pojmenujte je jednoznačně, ne datem. Chcete-li logo chránit, zjistěte u Úřadu průmyslového vlastnictví, zda lze podat přihlášku ochranné známky.

Omyl: barvy se vybírají podle vkusu

Barvy potřebují konkrétní kódy pro obrazovku a pro tisk. Obrazovka míchá světlo (RGB), tiskárna pigmenty (CMYK). Stejná modrá proto na papíře vypadá jinak. Kódy zapsané v manuálu to řeší.

Důležitý je kontrast textu a pozadí. Světle žlutý nápis na bílém se nečte. Ověřte, zda jsou barvy čitelné i pro lidi se zhoršeným barvocitem. Stačí jedna hlavní, jedna doplňková a neutrální šeď.

Barvy pozorujte na různých zařízeních. Monitor v kanceláři se liší od telefonu. Vytiskněte zkušební vzorek. Teprve pak objednejte celý náklad.

Omyl: čím víc písem, tím lépe

Dvě písma stačí: jedno na nadpisy, jedno na text. Víc druhů vyvolává chaos. Zvolte písma čitelná i v malé velikosti. Zkuste je na dlouhém odstavci, ne jen na jednom slově.

Pozor na licenci. Ne každé písmo smíte používat komerčně nebo vkládat do webu. Podmínky najdete u autora písma. Bezplatná písma s otevřenou licencí jsou bezpečnější volba.

Pro e-maily a dokumenty zvolte náhradní běžné písmo. Vlastní písmo se u příjemce nemusí zobrazit. Zapište to do manuálu jako pravidlo. Dokumenty pak nevypadají jinak, než jste zamýšleli.

Omyl: tón komunikace se nepopisuje

Slova jsou součástí značky stejně jako barvy. Manuál říká, zda firma tyká nebo vyká, zda žertuje a jak oslovuje. Stačí pár vět s příklady, například „píšeme krátce a bez odborných zkratek“. Hned je jasné, co je správně.

Přidejte seznam slov, která používáte, a těch, kterým se vyhýbáte. Pomůže hlavně tomu, kdo píše za firmu poprvé. Nový kolega se nemusí ptát. Texty znějí jednotně, i když je píší různí lidé.

Příklad dobré a špatné věty ukáže rozdíl lépe než pravidla. Stačí tři dvojice. Doplňte vzor podpisu v e-mailu. Styl se pak udrží sám.

Co patří na jednu stránku

Jednostránkový manuál je lepší než nenapsaný stostránkový. Začněte věcmi, které se používají denně. Doplňujte až podle potřeby.

• Logo a jeho varianty s minimální velikostí.
• Barvy s kódy pro obrazovku i tisk.
• Písma a velikosti nadpisů a textu.
• Tón komunikace s příklady vět.
• Vzor e-mailového podpisu a hlavičkového papíru.

Dokument uložte na společné místo a označte datem verze. Jednou ročně jej projděte. Kdo za něj odpovídá, napište hned na první řádek.

Zdroje

• Úřad průmyslového vlastnictví
• Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb.)